Leccos - Turecko

Turecko , Turecká republika, turecky Türkiye Cumhuriyeti – stát v západní Asii a jihovýchodní Evropě mezi Černým a Středozemním mořem; 779 452 km², 63,5 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 81 obyv./km², hlavní město Ankara (2,9 mil. obyvatel, 1997); úřední jazyk turečtina, měnová jednotka 1 turecká lira (TRL) = 100 kurušů. Administrativní dělení: 79 provincií. – Malá evropská část Turecka je oddělena od asijské části úžinami Bospor a Dardanely a Marmarským mořem. Asijská část je převážně hornatá. Nad pobřežím Černého moře vystupuje Pontské pohoří (Kaçkar Daği, 3 937 m n. m.), na východě seismicky aktivní Arménská vysočina (Velký Ararat, 5 165 m n. m.), podél jižního pobřeží se táhne horská soustava Taurus (Erciyes Daği, 3 916 m n. m.). Vnitrozemí zaujímá Anatolská plošina (900 – 1 200 m n. m.). Západní část pobřeží je členitá; většina ostrovů však patří Řecku. Na východě horní toky řek Eufratu a Tigridu, další řeky tečou do Černého moře (Kızılırmak) a Středozemního moře (Ceyhan, Seyhan, Menderes, v evropské části Marica). Četná jezera, největší Van (3 738 km², slané) a Tuz. Podnebí je u pobřeží teplé středomořské, ve vnitrozemí suché kontinentální, v horách drsné studené. Rostlinstvo středomořské, ve vnitrozemí stepní až polopouštní. Listnaté lesy. – Obyvatelstvo tvoří Turci (70 %, 1990), na východě Kurdové (asi 20 %). Náboženství muslimské (99 %, 1992, z toho 80 % sunnité). Přirozený přírůstek obyvatel 1,5 % ročně (1998). Střední délka života mužů 70 let, žen 74 let (1996). Negramotnost 18 % (1995). Urbanizace 64 % (1997). Asi 3 mil. Turků pracují v zahraničí. – Zemědělsko-průmyslový stát s významný těžbou surovin. Hrubý domácí produkt 3 130 USD/obyv. (1997). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 40 % v zemědělství, 25 % v průmyslu (1997). Obdělává se 35 % plochy, louky a pastviny pokrývají 16 %, lesy 27 % území. – V zemědělství převládá rostlinná výroba. Pěstuje se zejména pšenice (21,0 mil. t, 1998, 8. místo na světě), ječmen (8,0 mil. t), cukrová řepa (16,2 mil. t, 6. místo na světě), brambory (5,0 mil. t), olivy (450 000 t, jeden z nejvýznamnějších světových producentů), vinná réva (3,65 mil. t, 5. místo na světě), luštěniny, ovoce, zelenina, slunečnice, bavlník (750 000 t vlákna, 6. místo na světě), tabák. Chov ovcí (33,1 mil. kusů, 1997, 7. místo na světě) a skotu (11,6 mil. kusů). Rybolov (556 000 t, 1993). – Těží se hnědé a černé uhlí (dohromady 56,1 mil. t, 1997), železná ruda, chrom (1,05 mil. t, 3. místo na světě), měď, mangan, sůl, fosfáty, magnezit. Průmysl textilní (oděvy, kožené výrobky, koberce), potravinářský, hutnický, strojírenský, chemický. – Relativně kvalitní pozemní dopravní síť. Významná námořní trasa úžinami Bospor a Dardanely; hlavní přístavy İstanbul a Izmir. Rozvinutý cestovní ruch; 9,8 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1998), příjmy z mezinárodního cestovního ruchu 7,2 mld. USD (1998). – Malá Asie byla centrem starověkých civilizací; ve 3. tis. – 12. stol. př. n. l. Trója, 1650 – 1200 př. n. l. chetitská říše, v 8. – 6. stol. př. n. l. Frýgie, Lýdie a řecká kolonizace na západním pobřeží. V 6. stol. – 333 př. n. l. součást perské říše, dobyta Alexandrem III. Velikým, stala se součástí helénistických států, které byly postupně připojeny k římské říši. 330 císař Konstantin Veliký založil nové síldelní město Konstantinopol (Cařihrad). 395 – 1453 byl Konstantinopol hlavním městem východořímské a byzantské říše. 1071 Byzanc poražena seldžuckými Turky, kteří osídlili Anatólii a vytvořili rúmský sultanát (1077 – 1307) a stát Karamanovců (1256 – 1483). 1281 – 1300 se osamostatnil turecký stát emíra Osmana. Ve 14. – 15. stol. osmanští sultáni ovládli Malou Asii a Balkán, zničili byzantskou říši a 1453 dobyli Cařihrad (İstanbul), který se stal hlavním městem Osmanské říše. Říše v 16. stol. dosáhla vrcholu. Od 18. stol. v souvislosti s východní otázkou začal její rozklad. Po porážce v 1. světové válce turecká národně osvobozenecká válka 1919 – 22 zabránila rozdělení Turecka. V roce 1923 byla vyhlášena Turecká republika; prvním prezidentem se stal Atatürk, jenž zahájil éru reforem. V roce 1945 prezident Inönü zavedl pluralitní demokracii, 1952 se Turecko stalo členem NATO. Po vojenských převratech 1960, 1971 a 1980 byla parlamentní demokracie obnovena. V 90. letech 20. stol. byla turecká politika určována nelepšícími se vztahy s Řeckem; snahou o zahájení jednání o vstupu Turecka do EU; navázáním vojenské a hospodářské spolupráce s Izraelem; kritikou evropských států za porušování lidských práv při bojích vládních jednotek proti kurdským separatistům; a pokusy některých částí turecké společnosti o islamizaci Turecka. – Turecko je nezávislá republika. Hlavou státu je prezident, kterého volí parlament ze svého středu na 7 let. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Velké národní shromáždění (550 členů, funkční období 5 let). Výkonná moc je v rukou prezidenta a vlády v čele s předsedou. Poslední parlamentní volby se konaly v dubnu 1999. Prezident Ahmet Necdet Sezer (* 13. 1. 1941).