Leccos - Spojené království

Spojené království , Spojené království Velké Británie a Severního Irska, anglicky United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland – ostrovní stát v severozápadní Evropě na Britském souostroví a Normanských ostrovech; 244 110 km², 58,6 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 240 obyv./km², hlavní město Londýn (7,1 mil. obyvatel, 1997); úřední jazyk angličtina, ve Walesu též velština, na Vnějších Hebridech gaelština; měnová jednotka libra sterlingů (GBP) = 100 pencí. Administrativní dělení: 4 historické země (Anglie, Wales, Skotsko, Severní Irsko), které se dále dělí; Anglie na 39 hrabství a 7 metropolitních hrabství, Wales na 8 hrabství, Skotsko na 12 regionů, Severní Irsko na 26 distriktů. Ke Spojenému království patří i řada menších závislých území roztroušených po celém světě. – Spojené království leží na ostrově Velká Británie, dále v severovýchodní části ostrova Irsko, na souostrovích Hebridy, Orkneje a Shetlandy a na řadě menších ostrovů (Man, Wight, Normanské ostrovy). Pobřeží je většinou členité, s řadou hlubokých zálivů, místy s útesy. Povrch Velké Británie se zvedá od jihu k severu. Východní a střední část Anglie je nížinná až mírně zvlněná, s ledovcovými usazeninami. Na jihozápadě vrchoviny Dartmoor (621 m n. m.) a Exmoor; v severní Anglii pohoří Penniny (Cross Fell, 892 m n. m.) a Kumbrické hory (Scafell Pike, 978 m n. m.). Většinu Walesu vyplňuje Kambrické pohoří (Snowdon, 1 085 m n. m.). Skotsko je převážně hornaté s rozsáhlými masívy Kaledonských hor (Cairn Eige, 1 182 m n. m.) a Grampian (Ben Nevis, 1 343 m n. m., nejvyšší bod Spojeného království). Většinu Severního Irska pokrývá nížina, na jihovýchodě vrchovina Mourne Mountains (852 m n. m.). Hustá síť krátkých vodných řek (Temže, Severn, Trent, Tyne, Clyde), vzájemně propojených hustou sítí průplavů. Řada ledovcových jezer (Lough Neagh v Severním Irsku, 396 km²; Loch Lomond, Loch Ness). Podnebí mírné oceánské s malými teplotními rozdíly a dostatkem dešťových srážek; ostrovy při pobřeží severozápadního Skotska patří mezi nejdeštivější části Evropy (až 4 000 mm srážek ročně). Většinou kulturní vegetace, na severu rozsáhlá vřesoviště a rašeliniště. – Příroda chráněna na 20,9 % území (1996). 11 národních parků, např. Lake District (2 243 km², největší a nejnavštěvovanější) v severní Anglii, dále Snowdonia (2 171 km²) ve Walesu, Glen More, Nortumberland aj. – Obyvatelstvo tvoří zejm. Angličané (80 %, 1991), dále Skotové (9 %), Walesané, Irové; menšiny přistěhovalců (Indové 1,8 %, Pákistánci 1,4 %, Afričané, Číňané, z karibských ostrovů). Náboženství protestantské (anglikánské v Anglii, presbyteriánské ve Skotsku), římskokatolické, dále muslimské. Přirozený přírůstek obyvatel 0,2 % ročně (1997). Střední délka života mužů 74 let, žen 80 let (1997). Urbanizace 89,4 % (1996); většina obyvatelstva soustředěna do aglomerací v Anglii. – Vyspělý, všestranně rozvinutý stát, který zaujímá významné místo ve světovém průmyslu, mezinárodním obchodě a finančnictví. Přes pokles globálního významu ve 20. stol. Spojené království zaujímá hospodářským potenciálem 3. místo v Evropě a 5. na světě. V současnosti se přesouvá hospodářské centrum do jižní Anglie; významná je těžba ropy a zemního plynu ze Severního moře. Hrubý domácí produkt 20 870 USD/obyv. (1997); 69 % vytvářejí služby, 29,5 % průmysl. Z ekonomicky aktivních obyvatel pracují 2 % v zemědělství, 23,5 % v průmyslu. Obdělává se 25 % plochy, louky a pastviny pokrývají 45 %, lesy 10 % území; značný podíl urbanizovaných ploch. – Intenzívní zemědělství kryje přes 2/3 spotřeby potravin; dominuje živočišná výroba. Chov ovcí (42,6 mil. kusů, 1997), skotu (11,3 mil. kusů), prasat (8,0 mil. kusů). Pěstuje se pšenice (16,3 mil. t, 1998), ječmen (7,4 mil. t), cukrová řepa, brambory, zelenina, luštěniny. Rybolov (868 000 t, 1996). – Zásoby tradičních nerostných surovin jsou značně vyčerpané a těžba klesá, zejm. černého uhlí (47,1 mil. t, 1997), železné rudy, rud olova, zinku a cínu. Významná je těžba ropy (139 mil. t, 2. místo v Evropě) a zemního plynu (94 miliard. m³, 1. místo v Evropě) ze Severního moře. Stagnace tradičních průmyslových odvětví (hutnický, textilní, loďařský); rozvoj průmyslu petrochemického a chemického, elektrotechnického, strojírenského (zejm. dopravní strojírenství), potravinářského. – Velmi hustá a kvalitní dopravní síť (dálnice, vysokorychlostní železnice). Námořní obchodní loďstvo 7,3 mil. BRT (1998), nejvýznamnější přístavy Londýn, Liverpool, Glasgow. Hlavní leteckou křižovatkou je Londýn (4 letiště; celkem 76 mil. cestujících ročně, 2. místo na světě, 1994). Rozvinutý cestovní ruch, jedna z nejvýznamnějších turistických destinací na světě: 25,5 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1997), příjem z mezinárodního cestovního ruchu 19,3 miliardy USD (1996). – Ve starověku byla Velká Británie osídlena několika vlnami keltských a od 1. stol. př. n. l. i germánských kmenů. 55 a 54 př. n. l. podnikl G. I. Caesar vojenské výpravy do Británie. Od 1. stol. n. l. dobyta, s výjimkou severního Skotska, Římany (provincie Britannia), kteří ostrov v roce 407 vyklidili. Po invazi Anglů, Sasů a Jutů vznikla na jihovýchodě anglosaská království (heptarchie), která zatlačila původní obyvatelstvo do okrajových oblastí (Cornwall, Wales) i na kontinent (Malá Británie, Bretagne). Na sever přišli Skotové z Irska a vytvořili království Alban, poté Skotsko. Anglosaská království byla sjednocována vládci Wessexu, kteří se museli bránit nájezdům Dánů (Danelaw). Až Alfréd Veliký (871 – 899) Dány porazil a sjednotil celou Anglii. Ta se stala 1017 – 42 součástí dánského impéria vytvořeného Knutem II. Velikým, ale poté podlehla nájezdu Normanů v čele s Vilémem Dobyvatelem (1066 bitva u Hastingsu). V anglo-normanském období vznikl centralizovaný stát, který se dělil na hrabství se správou kontrolovanou královskými úředníky (sherifové) a daňovou povinností na základě soupisu půdy (Domesday book, 1086). Král Richard I. Lví Srdce se účastnil 3. křížové výpravy. V roce 1215 si šlechta na jeho nástupci Janu I. Bezzemkovi vymohla vydání listiny Magna charta libertatum. Za Plantagenetů (1154 – 1399) také zahájeno systematické podmaňování ostatních oblastí na ostrově (Wales, Skotsko) a začala kolonizace Irska. Angličtí panovníci měli i velká léna ve Francii (Normandie, Poitou, Akvitánie, respektive Guyenne a Gaskoňsko) a nároky uplatňovali na francouzskou korunu i Nizozemí. Tato území i přes dočasné úspěchy (bitva u Kresčaku 1346, respektive u Azincourtu 1415) ve stoleté válce 1337 – 1453 nejen neobhájili, ale s výjimkou Calais všechny zdejší domény nakonec ztratili. Po dynastické válce červené a bílé růže 1455 – 85, v níž se vyvraždila většina šlechty, zavedli Tudorovci (1485 – 1603) centralizovanou monarchii. Ta za Jindřicha VIII. Tudora prošla i reformací (vznik anglikánské církve v čele s panovníkem), za Alžběty I. odrazila útok Španělska v roce 1588 (viz též neporazitelné loďstvo) a stala se přední námořní mocností; zahájila koloniální expanzi. Nástupem Stuartovců na anglický trůn vznikla personální unie se Skotskem. Pokus Karla I. omezit moc parlamentu se stal příčinou vypuknutí anglické revoluce (1640 – 60), během níž byl král v roce 1649 popraven. O. Cromwell pak dobyl Irsko (první „kolonie“) a pevně připoutal i Skotsko. Pokus o absolutismus restaurovaných Stuartovců ukončila Slavná revoluce. Po třech námořních válkách s Nizozemskem v 17. stol. Anglie upevnila své postavení vedoucí námořní mocnosti. V roce 1707 vznikla formálně Velká Británie. Do evropských válek i po nástupu hannoverské dynastie (1714 – 1901) zasahovala Velká Británie vesměs jen zvnějšku, zato využila konfliktů (zejm. sedmileté války 1756 – 63) k rozšíření svého koloniálního panství (Kanada, Indie); 1783 však ztratila severoamerické osady (uznání USA). Od konce 18. stol. se stala v důsledku průmyslové revoluce vedoucí silou („dílna světa“). Její mocenské pozice výrazně posílila porážka Napoleona I. Bonaparta. Zatímco v evropské politice se v 19. stol. angažovala jen do té míry, aby udržovala rovnováhu v koncertu velmocí (viz též splendid isolation), získala v Asii, Africe, Austrálii a Tichomoří obrovské koloniální panství. Zároveň se stala vzorem parlamentní demokracie, když se u moci střídali toryové (konzervativci, mimo jiné B. Disraeli) a whigové (liberálové, mimo jiné E. Gladstone). Smlouva s Japonskem v roce 1902 ukončila splendid isolation, Srdečnou dohodou s Francií 1904 vstoupila Velká Británie do evropské politiky a na straně Dohody také bojovala proti Německu v 1. světové válce. Po válce se z evropské politiky znovu stáhla; na její místo se do čela průmyslového vývoje dostaly USA. Zároveň ztratila většinu Irska. Na vnitropolitické scéně nahradili liberály od zač. 20. stol. labouristé a velký vliv získaly i odbory. Za 2. světové války, kdy více než rok bojovala osamocena v bitvě o Británii proti Německu, se Velká Británie značně vyčerpala. I přesto, že patřila k vítězné koalici, její vliv v období studené války klesal a rozsáhlé zestátňování vedlo i k poklesu ekonomického významu, navíc ztratila i většinu kolonií (vliv si ovšem v řadě z nich zachovala v rámci Commonwealthu). Velká Británie stála u zrodu NATO; do evropské integrace se zapojila vstupem do EHS, respektive EU, v jejímž rámci usiluje spíše o ekonomickou unii a větší volnost členů. Za vlády M. Thatcherové (1979 – 90) byly privatizovány neefektivní státní podniky, nastalo oživení ekonomického růstu a ve falklandské válce v roce 1982 dala Velká Británie najevo i svou vojenskou sílu. Problémem je situace v Severním Irsku; 1994 začala jednání s politickou reprezentací irských unionistů. V roce 1997 v referendu rozhodli obyvatelé Skotska a Walesu o zřízení vlastních parlamentů s omezenými pravomocemi. – Spojené království je nezávislá konstituční monarchie (ačkoliv nemá vlastní ústavu). Hlavou státu je král, koruna je dědičná v mužské i ženské linii windsorské dynastie. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament; tvoří jej Dolní sněmovna (659 poslanců, funkční období 5 let) a Sněmovna lordů, kterou tvoří lordi světští (peerové), vykonávající funkci buď dědičně, nebo jsou jmenováni králem na doživotí, a lordi duchovní (2 arcibiskupové a 24 biskupů anglikánské církve). Výkonná moc je v rukou vlády v čele s předsedou. Poslední parlamentní volby se konaly v červnu 2001. Královna Alžběta II.