Leccos - Rakousko
Rakousko
, Rakouská republika, německy Republik Österreich – vnitrozemský stát ve střední Evropě; 83 858 km2, 8,1 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 96 obyv./km2, hlavní město Vídeň (1,6 mil. obyvatel, 1999); úřední jazyk němčina, měnová jednotka 1 rakouský šilink (ATS) = 100 grošů. Administrativní členění: 9 spolkových zemí. – Asi dvě třetiny území vyplňují Alpy; dělí se na Severní vápencové Alpy, Centrální krystalické Alpy (nejvyšší jsou Vysoké Taury s Großglocknerem, 3 797 m n. m.) a Jižní vápencové Alpy. Od severu až k Dunaji zasahují granitové plošiny Českého masívu, na hranicích s ČR pohoří Böhmerwald (Šumava; Plöckenstein, 1 378 m n. m.) a Freiwald (Novohradské hory; Viehberg, 1 111 m n. m.). Na východě nížinná Vídeňská pánev. Hlavní řekou
je Dunaj s přítoky Inn, Traun, Enže aj. Na jihu teče Dráva a Mura, nejzápadnější část odvodňuje Rýn. V Alpách a podhůří mnoho ledovcových jezer, zejm. v Solné komoře (Attersee) a v Korutanech. Do Rakouska zasahuje na západě Bodamské jezero; na východě stepní jezero Neziderské (maximální plocha 330 km2). Podnebí je mírné, na východě více kontinentální s většími teplotními rozdíly, v horách v závislosti na nadmořské výšce studené velehorské. Průměrná teplota ve Vídni v lednu –0,8 °C, v červenci 19,6 °C. Srážek ubývá směrem k východu; na návětrných svazích hor spadne ročně kolem 2 500 mm, na východě i méně než 600 mm. Vegetace je vyvinuta podle výškových stupňů; horní hranice lesa je ve výšce 1 700 – 2 000 m n. m., výše jsou horské louky. Nejvyšší polohy zaledněny (ledovec Pasterze, asi 24 km2). – Zejm. v Alpách je řada rozsáhlých chráněných území; celkem chráněno 23,9 % plochy. Národní parky Vysoké Taury (1 040 km2), Nockberge, Neuesiedlersee-Seewinkel aj. – Většinu obyvatelstva tvoří Rakušané (91 %, 1998), menšiny přistěhovalců, zejm. z bývalé Jugoslávie a Turecka. V pohraničí malé usedlé menšiny Slovinců, Chorvatů a Maďarů. Náboženství římskokatolické (78 %, 1991), protestantské (5 %), muslimské (2 %). Přirozený přírůstek obyvatel 0,1 % ročně (1998). Střední délka života mužů 74 let, žen 81 let (1997). Urbanizace 64 % (1997); ve Vídni žije pětina obyvatelstva státu. – Vyspělý průmyslový stát s intenzívním zemědělstvím a zásobami nerostných surovin. Rozsáhlý státní sektor ekonomiky. Hrubý domácí produkt 27 920 USD/obyv. (1997, 8. místo na světě). Podíl ekonomicky aktivních obyvatel činí 47 % (1997), z toho 7 % pracuje v zemědělství a 32 % v průmyslu. Obdělává se 18 % území, louky a pastviny zaujímají 24 %, zalesněno 39 % plochy. – V zemědělství převažuje živočišná výroba; chov prasat (3,7 mil. kusů, 1997) a zejm. pastevní chov skotu (2,2 mil.). Rostlinná výroba je omezena přírodními podmínkami. Pěstuje se hlavně cukrová řepa (2,9 mil. t, 1997), kukuřice (1,6 mil. t), ječmen, pšenice, brambory, zelenina, ovoce, vinná réva. Významná těžba dřeva (15,3 mil. m3 ročně). – Těží se rudy železa (0,6 mil. t, 1996), zinku, olova, wolframu aj., dále magnezit (0,8 mil. t), grafit, hnědé uhlí (1,3 mil. t, 1995), ropa (1,0 mil. t), zemní plyn (1,4 mld. m3). Průmysl hutnický (výroba železa, oceli, hliníku), strojírenský, chemický, papírenský, potravinářský, elektrotechnický, textilní, cementářský. Většina elektrické energie se vyrábí v hydroelektrárnách. Dopravní síť je přes obtížný terén na vysoké úrovni; evropsky významné tranzitní trasy přes Alpy. Lodní doprava na Dunaji. Významnou součástí hospodářství je cestovní ruch (ročně 23,8 mil. zahraničních návštěvníků, příjem z turistického ruchu 11,6 mld. USD, 1997). – Ve starověku území osídleno keltskými, raetskými a ilyrskými kmeny a od 1. stol. podmaňováno Římem (Raetie, Noricum). Po rozpadu Římské říše zde sídlila řada kmenů (Hunové, Gótové, Avaři); od 6. stol. se na západě usadili Bavoři, na východě Slované. Od 8. stol. součást Franské říše, po jejím rozpadu Říše východofranské. V 10. stol. byly východní oblasti dobyty Maďary, po jejich porážce na Lechu v roce 955 se z bavorské východní marky (Ostarrichi) formovalo jádro rakouského státu původně jako léna Babenberků (976 – 1246); 1156 Rakousko povýšeno na vévodství (pozdější Horní a Dolní Rakousy). 1246 – 47 vládl v Rakousku Přemyslovec Vladislav, 1250 – 76 Přemysl II. Otakar (po sňatku s babenberskou dědičkou Markétou), který k Rakousku připojil Korutany, Kraňsko a vindickou marku. 1276 správu nad územím získal Rudolf I. Habsburský; až do roku 1918 v Rakousku vládli Habsburkové, (do 15. stol. připojili další země – Štýrsko, Tyrolsko a Vorarlbersko). 1452 Rakousko povýšeno na arcivévodství. Po vládě Albrechta II. Habsburského a Ladislava Pohrobka v pol. 15. stol. se české i uherské království od 1526 stala součástí habsburského soustátí, jež později zahrnovalo i Salcbursko, Rakouské Nizozemí (1714 – 90), území v severní i jižní Itálii, část Polska (Halič, Bukovina) a po definitivním odražení tureckého vpádu (1683 po obležení Vídně) karlovickým mírem 1699 i území na Balkáně. Současně byli Habsburkové (s výjimkou 1740 – 45) císaři Římskoněmecké říše až do jejího zániku v roce 1806, když 1804 prohlásili Rakousko císařstvím. Po nástupu Marie Terezie muselo Rakousko čelit expanzi sousedů (Prusko, Sasko a Bavorsko s podporou Francie) a ztratilo většinu Slezska. V období Velké francouzské revoluce a za Napoleonových výbojů Rakousko část území ztratilo (v Itálii, na Balkáně, trvale Nizozemí), když utrpělo řadu porážek (1805, 1809) a nakonec se stalo Napoleonovým spojencem (sňatek princezny Marie Luisy s císařem). V důsledku obratné politiky C. W. N. L. Metternicha přešlo v roce 1813 na stranu protinapoleonské koalice a sehrálo významnou úlohu na vídeňském kongresu 1814 – 15, kdy dosáhlo územních zisků (Benátsko, Dalmácie a Istrie). Jednotlivé části monarchie zasáhla revoluce 1848 – 49, kterou se v případě Uher podařilo likvidovat jen s vojenskou pomocí Ruska. Bachův absolutismus 1852 – 59 vystřídala ústavní éra, k níž přispělo vytlačení Rakouska z Itálie 1859. Podobně ztráta vlivu v Německu 1866 po rozhodující porážce Pruskem přinesla v roce 1867 proměnu Rakouska v dualistickou monarchii (Rakousko-Uhersko); ta poté kompenzovala své ztráty expanzí na Balkáně (okupace Bosny a Hercegoviny 1878, respektive anexe 1908). Po 1. světové válce se monarchie rozpadla a historické Rakousko s alpskými zeměmi vytvořilo jeden z nástupnických států – Rakouskou republiku – poté, co mírová konference odmítla jeho spojení s Německem (Deutsche Österreich) a podepsalo 1919 mír v Saint Germain. Na základě trianonské smlouvy bylo k Rakousko připojeno území Burgenlandu. Po období s převahou sociálně demokratických vlád a odvrácení levicového puče 1927 se E. Dollfuss 1932 – 34 pokusil změnit Rakousko na korporativní stát italského typu. Při neúspěšném pravicovém puči byl zavražděn a jeho nástupce K. Schuschnigg se marně snažil spojenectvím s Itálií čelit německým snahám o anexi. V březnu roku 1938 došlo k anšlusu a Rakousko bylo začleněno do Třetí říše. Po 2. světové válce bylo v hranicích z roku 1937 rozděleno na čtyři okupační zóny a v roce 1955, po podepsání rakouské státní smlouvy a přijetí neutrality, jeho území opustily okupační armády; Rakousko se stalo členem OSN. 1. 1. 1995 Rakousko vstoupilo do Evropské unie. 1. 12. 1997 začaly v Rakousku platit předpisy Schengenské dohody. 1. 1. 1999 se Rakousko připojilo k Evropské měnové unii. Po parlamentních volbách (3. 10. 1999) se 4. 2. 2000 vytvořila vládní koalice Lidové strany a Strany svobodných (populistická a xenofobní strana), řada států (včetně EU) pak na protest proti vstupu Strany svobodbých do vlády přerušily s rakouskou vládou bilaterální oficiální kontakty na politické úrovni. – Rakousko je republika v čele s prezidentem. Zákonodárným sborem je dvoukomorové Spolkové shromáždění; tvoří je Národní rada (dolní sněmovna; 183 poslanců, funkční období 4 roky) a Spolková rada (horní sněmovna; 64 členů, funkční období 6 let). Poslední volby do Národní rady se konaly v říjnu 1999. Prezident T. Klestil.
